Ať žije Bobitz aneb služební cesta do Kodaně
Symposium se konalo v nové části Královské knihovny Dánska nazývané „černý diamant“. Dánská Královská knihovna v sobě spojuje Národní knihovnu a Kodaňskou Univerzitní knihovnu. Knihovna má v rámci své webové stránky tři různé varianty designu – modrý pro Národní knihovnu, oranžový pro Kodaňskou Univerzitní knihovnu a černý pro Černý diamant viz http://www.kb.dk/en/news/new_web.html. Černý diamant se stará o pořádání výstav a koncertů a jiných kulturních akcí viz http://www.kb.dk/en/dia/. Černý diamant jsem nafotila i zevnitř.
interiér "černý diamant"
Sympózium k digitalizaci knihovních materiálů v Evropě pořádaly organizace LIBER a EBLIDA. Navštívili ho zástupci 22 států Evropy a USA, celkem 95 účastníků. V průběhu tří dnů vyslechli účastníci přednášky zástupců Evropské komise, soukromého sektoru a zástupců národních a universitních knihoven, které jsou zapojeny do projektů digitalizace evropského kulturního a vědeckého dědictví v tištěné podobě. Hlavními tématy sympózia byly především strategie a priority digitalizace, ochrana digitalizovaného materiálu a jeho cena, budování celkového registru digitalizovaných textů, budování Evropské digitální knihovny, problémy s autorskými právy apod.
Poslední den jsem se jela podívat do Dánské Pedagogické knihovny (DPK), kde mají v provozu technologii RFID včetně samoobslužného půjčování, vracení a třídičky. Rezervované a objednané jednotky nevydává obsluha, ale jsou řazeny podle data do určených polic. Čtenář si pak najde svoje dokumenty a sám si je půjčí přes samoobslužnou stanici. Přesně má DPK nyní dvě samoobslužné stanice pro výpůjčky, jednu samoobslužnou stanici pro vracení s dotykovou obrazovkou (pracuje s RFID čipy i čárovými kódy), jeden pás s třídičkou na pět možností (1x rezervované knihy, 3x vybrané skupiny, 1x bez RFID čipu), deset pojízdných sklápěcích polic k třídičce (na čtyřech pozicích), dva boxy s posuvným dnem (na konci třídičky pro dokumenty bez RFID čipu) a dvě zabezpečovací brány. Používají čtyři druhy RFID čipů:
- Velké – 80 x 50 mm (požívají nejvíce, barevný potisk s názvem knihovny)
- Menší – 55 x 55 mm
- Malé - 66 x 23 mm
- Kruhové – d 38 mm
Různé velikosti RFID čipů používají podle velikosti a typu materiálu. RFID čipy se skládají ze čtyř vrstev – lepící fólie, čip, papír, lamino.
Velikost DPK je přes 1 000 000 svazků, vše ve volném výběru. RFID čipy používají v DPK pro všechny typy dokumentů, ale ještě zdaleka nemají vše polepeno. Prozatím nemají zkušenosti s automatickou revizí, protože všechny dokumenty na regálech ještě nejsou opatřeny RFID čipy. Až toho dosáhnou, chtějí si určitě koupit „automatickou čtečku“ a využívat i tuto funkci. Knihovna stále spolupracuje s firmou TagVision, která jim vyvíjí na klíč další pomocná řešení. Například pokud je některá z polic pod třídičkou plná, přijde pracovníkům zpráva SMS. V místnosti s třídičkou se přímo tisknou žádanky na rezervované dokumenty. Nyní budují linku, která by sama vlepovala RFID čipy do knih a aktivovala je díky informacím z čárového kódu. Paní ředitelka DPK Annette Lundgreen mě upozornila, abychom si v případě implementace RFID dali pozor na to, z čeho jsou vyrobené desky dokumentů, protože v některých jsou kovové fólie a RFID čip pak nefunguje. Dále si máme dát pozor na jakýkoliv kov v blízkosti bezpečnostních bran, protože ruší a brány pak nezaznamenají pronesení materiálu z knihovny.
DPK interiér + RFID
DPK interiér + RFID
Cesta zpět byla od samého počátku napínavá. Náš brněnský kolega potřeboval stihnout půlnoční autobus z Prahy do Brna. Nejprve jsme zjistili, že váháním nad plánem trasy, která měla být pro tentokrát co nejrychlejší, tedy s využitím dlouhého trajektu, jsme propásli lístky, které byly v požadovaném čase vyprodány. Našli jsme tedy variantu s krátkým trajektem z dánského Rodbyhavnu do německého Fehmarnu. Trajekt nám sice ušetřil kus cesty, ale na německé straně nenavazovala dálnice. Dalším oříškem bylo, jak se vyhnout Hamburku a jeho dopravní špičce. Zvolili jsme spojku mezi dálnicemi po silnicích první třídy kolem jezer. Silnice první třídy se poznenáhlu změnily v silničky ani nevím kolikáté třídy… S narůstajícím zpožděním jsme si alespoň udržovali dobrou náladu. Například komu se tak jako nám podaří podívat do malé německé vesničky jménem Bobitz? Zpoždění jsme ještě zvýšili v zácpě před Berlínem, ale díky neomezené rychlosti na německých dálnicích a zkušeným řidičům jsme dorazili před žlutý autobus našeho kolegy na poslední chvíli, ale včas.