Nemohu začít ničím jiným než tím, co mne k mé rozporuplné nelibosti zaměstnává nejvíc: máme za sebou první rok stavby a hrubá stavba se blíží dokončení ve shodě s plánovaným harmonogramem; přes počáteční nejistotu ze začátku roku se podařilo i našemu „strategickému partnerovi“ – společnosti Sekyra Group – zaplatit letošní splátku 300 milionů Kč. Je dohodnutá konečná podoba fasády, intenzivně se pracuje na „slaboproudech“, tj. informačních technologiích, zabezpečovacích zařízeních, přístupových systémech i na osvětlení, vybrali jsme systém pro zabezpečení a správu knihovního fondu, dohadujeme se o podlahách v parteru i v patrech knihovny, rozběhnuté je výběrové řízení na dodávku mobiliáře: nábytku pro kanceláře i studovny a učebny, regálových systémů i na zakázku vyráběných kusů. Stavba prostě běží svým rychlíkovým tempem.

Vedle toho jsme konečně začali s přípravou provozu v nové knihovně. Je mi jasné, že zabývat se plánováním budoucnosti vedle vlastní pěkně naplněné agendy není žádná legrace, ale myslím, že nemáme jinou volbu: pokud si organizaci práce v novém nevymyslíme sami, nikdo to za nás neudělá, a i kdyby, obávám se, že by nám to nemuselo vyhovovat. Ve finále možná využijeme služeb expertů některé ze společností, které se zabývají restrukturalizací podniků, ale obsah musíme rozmyslet sami. Právní postavení nové instituce se našemu milému zřizovateli nepodařilo upravit tak, aby se mechanismus koexistence tří knihoven v jedné budově dal stavět na jednoduchých základech. To bylo důvodem „zamrznutí“ společného jednání s ČVUT. V posledních týdnech se podařilo dohodnout, že i přes „právní nepohodlí“ najdeme takové smluvní uspořádání, které umožní fungování knihovny, téměř jako by to byla jedna společná instituce.

Velkou radost mám z toho, že se podařilo zahnat jednu noční můru, a to jak připravit fond na postavení do volného výběru. Bude to znamenat zásah do provozu knihovny i do pracovního života každého z nás, ale máme šanci knihovnu otevírat s pěkným počtem knih a časopisů na policích volného výběru.

Samozřejmě i „doma“ v knihovně se mnohé změnilo, bohužel ne všechno, co jsme si před rokem představovali. Jsem si jist, že to byly změny ke prospěchu knihovny, i když asi ne každý je vždy přijímal s radostí. Ano, každá změna bolí a čím déle něco běží, tím bolestivější pak změny jsou. Ale jiné cesty není, do Dejvic se musíme stěhovat jako moderní, efektivní instituce, což v mých očích bohužel jako celek nejsme. A to ne proto, že by nás k tomu nutily partnerské vysoké školy, ale donutí nás život: je téměř jisté, že původní představy o počtech pracovníků nové knihovny budeme muset redukovat. Budeme tedy muset celou knihovnu znova vymyslet tak, aby fungovala v novém prostředí a přitom potřebovala co nejméně lidí. To nemůžeme dělat po přestěhování, máme tedy před sebou jistě velmi zajímavý rok.

Chci vám všem poděkovat za ohromnou energii a nasazení, které přípravě nového domu i provozu ve „starém“ věnujete, nebudu nikoho jmenovat, vy to sami nejlépe víte. Nakonec chci popřát klidné a příjemné svátky a do nového roku hodně optimismu a elánu.

Váš říďa