Přijměte pozvání jménem těch, kteří se na přípravě výstavy podíleli:

Paní Marie Buršová hledala v historických pramenech pro výstavu podklady, Lenka Patoková tvořila konečný text a koncepci výstavy a moje maličkost měla na starosti od všeho trochu, zejména však to, čemu se dnes obvykle říká „produkce". Odbornou lektorkou nám po obsahové stránce byla Petra Večeřová. A pochopitelně nesmíme zapomenout na autora grafické podoby výstavy - Lukáše Kalivodu.

Pozvánka vypadá takto, podívejte se na ni v cele kráse zde.

Obrázek na pozvánce je z Gerstnerovy "Handbuch der Mechanik", knihy, která je též jako jeden z exemplářů v prostorách bývalé počítačové studovny vystavena. No řekněte, nehodí se človíčci na rytině a jejich „boj s pákou" (ilustrace k výkladu principu páky) skvěle k výstavě, jež pojednává jak o "historii a osobnostech nejstarší technické knihovny ve střední Evropě", tak o naší „blízké budoucnosti představované výstavbou nové budovy Národní technické knihovny v Dejvicích"?

Motto výstavy: „Veliký nedostatek v ingenieurkunstu v cís. a král. Milosti zemích se nachází...," je upraveným citátem z česky psané žádosti o zřízení inženýrské školy, kterou napsal "otec" naší knihovny Ch. J. Willenberga císaři Josefu I. již v roce 1705. V roce 1707 vyhověl císař jeho prosbě vydáním reskriptu Josefa I., kterým nepřímo nařizoval českým stavům zajistit výuku inženýrským disciplínám. Tento dokument považuje ČVUT za svou zakládací listinu, a proto letos slaví 300 let svého založení.

Pro naši knihovnu je však podstatné datum pozdější (i když číslovce "300" se nevyhneme). Stavovská profesura inženýrství byla totiž dekretem českých stavů zřízena až 9. listopadu 1717 (s platností od 1. 1. 1718) - tehdy byl Ch. J. Willenberg jmenován profesorem inženýrství a dostal 300 zlatých "jednou provždy" na nákup knih a učebních pomůcek.

„A tak vznikla naše knihovna!" chce se vykřiknout. Koho zajímá, jak to bylo dál (nebo se chce prostě jen podívat, jak se nám výstava vyvedla), nechť se přijde do dnes již „výstavního sálu" v 1. patře STK podívat. Otevřeno je vždy v otvíracích hodinách knihovny mimo první a poslední půlhodinu. Těšíme se na vás i vaše názory!

Resumé výstavy - zde.

Na úplný závěr připojuji poděkování všem těm, kteří nám s výstavou pomohli, byť si jejich jména na žádném výstavním panelu ani jinde nepřečtete (snad na nikoho nezapomenu!). Na prvním místě musím jmenovat Lenku Junkovou, která byla nápomocná v mnoha směrech, při instalaci cídila skla vitrín a vůbec... Poděkování patří i "chlapcům ze serverovny", kteří zapojili svou mužnou sílu např. při stěhování vitrín z Národní knihovny a pomohli nám rovněž s instalací. Pan doktor Bayer pro nás briskně přeložil všechny potřebné texty do angličtiny; s francouzštinou nám pomohly Pavla Jará a Eva Jeřábková a němčinu zkontrolovala paní Jarmila Erbenová. Velký dík patří Petru Novákovi, který dal všanc své auto i spánek, takže jsme ve finiši seděli s Lukášem Kalivodou v tiskárně „již" v 5 hodin ráno (poté, co se texty panelů musely na poslední chvíli - 2 poslední dny a noc - předělávat). Během téhož víkendového „finále" nás velmi podpořil i bývalý (a budoucí!) galerista Jonáš Nenička, v současnosti pracující v STK jako noční vrátný. A nakonec mne zcela dojala paní Popracová, která se takříkajíc „v minutě pravdy" těsně před vypuknutím vernisáže chopila vysavače a uvedla celou místnost do stavu hodného vpuštění vzácných hostů. Uf - stihli jsme to... Díky za to! 

-ňk-

Z vernisáže výstavy OD 300 ZLATÝCH K NÁRODNÍ TECHNICKÉ KNIHOVNĚ.
Foto: Lukáš Kalivoda.

V popředí Božkův úžasný "dělicí stroj na ozubená kola".
Foto: Lukáš Kalivoda.