Klementinskou chodbou dlouhou

Studený van na chvilku pouhou

Večerní směna hrůzou tu strne

Bezhlavý mnich skladem se sune.

 

S knihami vozík na zem se kácí

A skladník prchá, ozvěna vrací

Tep srdce co až v hrdle mu bije

„Jak dlouho ještě?" knihovník vyje.

 

Mysl všech zdejších myšlenka zblázní

Dost bylo chladu, dost bylo strázní.

Zní jedním hlasem, zní tady všude

Pryč odtud rychle, než pozdě bude...

 

Rozhodnutí jasné dílem je mžiku

Odvěký sen nás dělných knihovníků

Důstojný stánek krev v žilách zpěnil

Ačkoliv dosud v prach se jen měnil...

 

Tak knihovnu novou by postavit chtěli

Knihovníci pražští, blouznivci smělí!

Doba nám přeje, elán teď máme

Pro stavbu velkou um všechen dáme.

 

Leč razítek spousty sehnat se musí

Kdo peníze dá, ať knihovník zkusí,

Kdo stavby meze vytyčit umí

Radostný zápal úředník tlumí.

 

Kolik že knížek knihovna pojme?

Kolik že lidí se jich tu ujme?

Studentů kolik kroky sem změří?

Kolik chceme oken, a kolik dveří?

 

Budova nová se v papírech brodí,

Z nesčetných porad, v potu se rodí

Nabývá kontur, knihovník slaví

Pro knihy palác se v Dejvicích staví.

 

Zpod země se náhle budova zvedá

Už první patro minout se nedá

Přes strázně všechny dílo se daří

Nastává den, kdy tváře všech září.

 

V co uvěřit nešlo, stává se činem

Připijme na zdar perlivým vínem

Teď uzavřít můžeme báseň tu epickou

na knihovnu novou, národní technickou...

 

Jan Bayer