Už Vás taky někdy napadlo, že by bylo fajn vyměnit ruch velkoměsta za idylické bydlení na venkově?Mě ani ne, ale moji rodinu bohužel ano. A zaujalo ji to natolik, že se rozhodla tento záměr realizovat. Přeskočíme-li proces právních převodů a stěhování a přesuneme-li se do každodenní reality, vyvstane okamžitě několik „drobností", které pobyt ve městě a na vesnici od sebe velmi odlišují.
Jednou z nich je bezesporu cesta do práce.
Začíná to dobou vstávání. Jelikož se naše nové bydliště nachází ve 4. časovém pásmu příměstské dopravy (celkem jich existuje 5), posunula se hodina vstávaní z doby lidské do doby mezi životem a smrtí - což v reálné podobě značí 4.30. Autobus odjíždí ze zastávky v 5.30. Upozorňuji na fakt, že opravdu ODJÍŽDÍ a další jede za 45 minut (ne jak jsem byla zvyklá, že další tramvaj jede za cca 10 minut, případně jsou k dispozici dvě další varianty). Naučí Vás to pohybovat se ráno rychle a úsporně. Každý pohyb navíc, každé zaváhání Vás pak stojí větší úsilí při běhu do kopce. Pokud je zima, jezdíte pravidelně za tmy tam i zpět. Odměnou Vám je obloha plná hvězd, kterou v Praze opravdu nemáte šanci spatřit. Pokud je léto, je krásný rozhled do krajiny, a člověk má šanci po půl roce konečně na vlastní oči vidět, kudy to vlastně jezdí.
Další zajímavou kapitolou jsou řidiči. Velmi záhy si je pojmenujete :
- Čepičkář - jezdí vždy na čas, člověk s ním má pocit bezpečí i na ledovce, každého zdraví zvednutím čepice.
- Frajer - pokaždé u něho stojí jiná ženská; předvádí se, a přitom jezdí ze všech nejhůř, občas uvažuji, zda vůbec dojedeme.
- Smířený - tak ho nazvali naši kluci, říkají, že je totálně smířený se svým osudem řidiče (dle mého názoru vypadá, že rezignoval už na vše).
- Pohodář - pořád se usmívá, počká, neujíždí, snaží se každému pomoci a poradit.
- Zmatkář - absolutně si nepamatuje, kde jsou zastávky(!), je to napínavé, zda stihnete zařvat dřív, než projede tu Vaši výstupní.
Pokud patříte k těm, kteří nejsou schopni sledovat dny v týdnu, můžete se také orientovat podle cesty autobusem. S blížícím se koncem týdne vypadává stále více spících pasažérů do uličky. Pokud nespadl nikdo - věřte, že je pondělí. V pátek to někdy vypadá na valnou hromadu v uličce. Naštěstí jezdím z takové dálky, že sedím zásadně u okna.
No a poslední věc - zácpy na silnicích. Nejhorší jsou ty páteční odpoledne a pondělní ráno. To víte - ti „Pražáci". Kdyby se radši přestěhovali a vyměnili ruch velkoměsta za idylické bydlení na venkově ... :-)
Monika Motyčková