S podobnou myšlenkou se zřejmě zaobíralo i osazenstvo University Tomáše Bati ve Zlíně, a tak zorganizovalo IX. ročník konference Internet a bezpečnost organizací na 20.–21. 3. 2007. Této myšlenky se následně chytla naše univerzální pracovnice Lenka Junková a za pomoci elektronického vábení získala i mojí osobu pro účast na těchto orgiích (úspěšně maskovaných za konferenci...).

Vzhledem k okolnostem byla zvolena doprava soukromým samohybem, šup tam, šup zpět (šup míra pro 300 km). Tj. soukromá projížďka, protože u nás nikdo asi nemá referentské zkoušky, a kdyby je náhodou měla Lenka Junková, tak je to na nic, protože pro změnu nemá řidičské oprávnění.

O výhodnosti této volby si začaly již v pondělí povídat rosničky, které zabalené do apartních pletených overalů, vyšplhaly se do výšin svých žebříčků, až se jim jejich plochá hlava stala ještě plošší, následkem nárazu do děrovaného víčka láhve od okurek.

Zavelel jsem proto posádce teplou výstroj vhodnou k bivaku na D1, posádka poslechla, a tak mohla v půl páté ráno přistoupit na sedadlo smrti. Žádaná destinace konání konferenčních orgií byla zadána do navigační aplikace Tomtom a bylo nasazeno cestovní tempo několik málo kilometrů pod rychlostním limitem.

I jeli a jeli, až dojeli před Brno, kde si první kamiony začaly dle ČRO1 Radiožurnál hrát na rallye letní gumy. Nadešla chvíle pro krizovou operativní změnu trasy (jeli jsme přece na konferenci zaměřenou na krizové řízení). Tomtomu se zakázala celá D1, a tak započalo objíždění Brna po silnicích 2. a 3. třídy.

Bylo hezké romantické jitro, 6.30, padal sníh, všude ležel sníh a auta se šinula 40-60 km/h, někdy rovně, jindy bokem. Nebudete tomu věřit, ale auto na sněhu se smeká. V zatáčkách je nedotáčivé a každý prudší pohyb volantem v něm vyvolává touhu zkusit si, jak se asi má ručička ukazující desetiny sekundy na stopkách (aneb kdo nezkusí, neuvěří). Nevím, jak je tomu v Brně, ale při objížďce Brna nuda nebyla. Zato však nastala s vjezdem do Zlína, 9 km kolony je tak akorát na to mít kolony po krk - a dorazit na konferenci o 15 minut po oficiálním čase zahájení.

Vzhledem k tomu, že odborná část konference bude popsána v jiném článku (v Ikarovi), vzhůru k osobním pocitům! Zvrhlou radost linuxákům působilo nedojetí prezentačního týmu M$, který vyjížděl z Prahy až po 6. hodině ranní, a vzhledem ke stylu jízdy (viz obchodní model) došlo ke zdemolování jejich vozidla již někde u Mirošovic (bez zranění); málo času na zajímavé odborné příspěvky; mnoho času na komerční prezentace; catering byl dobrý s výjimkou absence čaje; cestovní baterie notebooku vydržela celých 8 hodin konference a ještě zbývalo na další 2 hodiny.

Tak to by byla pozitiva i negativa konference. Večerního společenského programu spojeného s bowlingem jsme se nezúčastnili, neb jsme s Lenkou trpěli utkvělou představou, že tou dobou budeme již doma v posteli.

Kolem 18. hodiny jsme nasedli zpět do stříbrného oře, polykajícího s chutí litry benzínu, a vydali se zpět ku Praze. Počátek cesty byl příjemný, před Brnem pak začalo sněžit. Cesta ubíhala za poslechu Prahy s výpravným slovenským Pánem prstenů; jelo se vcelku pěkně. S koncem Pána prstenů jsem přeladil na Radiožurnál, a v něm nás zastihlo hlášení, že D1 je ucpaná. Před Jihlavou. A my byli před Jihlavou. Během cca 5 minut jsme do onoho chumlu vjeli – únikové cesty žádné, všude kamiony – zbývá jen kolona.

Velice lituji i obdivuji hasiče, jejichž jedna posádka vyprošťovala stále znovu a znovu neukázněné řidiče kamionů. Cca každou hodinu se jim podařilo vyprostit kamiony zaklesnuté do středních svodidel a rozpohybovat kolonu. Ujelo se 500 metrů, 2 kilometry i 5 kilometrů... a zase se stálo. Oněch 10 % zcela nehorázně arogantních řidičů kamionů se rozhodlo nečekat a opět se rozjeli do levého pruhu... a opět se opřeli o svodidla.

Sypače neměly kudy projet, hasiči neměli kudy projet: kolaps na zakázku.

I nastala noc přískoků, beze spánku, motor se spouštěl na 15 minut v hodině a průměrně jednou za hodinu se popojelo...

V půl 4 ráno jsme byli na místě, které se podařilo hasičům a silničářům uvolnit. Následovalo 40 km se zapnutou uzávěrkou, ledem na silnici a 30–60 km/h na tachometru. Byli jsme nejrychlejší, sem tam se nějaký kamion ještě poroučel do příkopu...

Do Prahy jsme dojeli bez problémů, v Praze jsem 3x minul odbočku k Lence Junkové domů... V posteli jsem byl v 5.40. Vzhůru po 4 hodinách. Ve 12.10 opět v autě a na cestě na jednání s IT VŠCHT a ČVUT o sítích v NTK.

Ještě jsem se od té doby neprobudil.

Zdrávi došli.

P.S.: Hlásím se tímto dobrovolně k referentským zkouškám. Budou-li jaké.

Václav Jansa