V prvním pololetí roku 2008 byla experimentálně zavedena cirkulace odborných pracovníků z oddělení odboru 3 věnujících se zpracování fondů do výpůjčního protokolu. Záměrně nepíši do výpůjčních služeb, protože tato činnost zahrnuje nepoměrně složitější pracovní operace než úkon bezproblémové výpůjčky a vrácení, kterým jsou pracovníci z jiných oddělení pověřováni.

Tento testovací provoz byl vyhodnocen na začátku letošní výpůjční sezóny a nyní máme před sebou druhou etapu testování. Díky této akci mají i pracovníci, kteří se běžně s uživateli nepotkávali, možnost zažít se čtenáři nějakou tu historku. Tady je jedna:

Sedím v půjčovně, je asi 19 hodin, hlavní nápor zájemců o výpůjčky již opadl a najednou se před pultem objevili dva mladí lidé - anglicky mluvící mladík David a jeho slovenská kamarádka. David měl problém, je studentem Texas State University, pracuje nyní v Praze a potřebuje složit písemnou zkoušku. To, že ji složí podle regulí a nebude při ní opisovat, mu musí dosvědčit nějaká státní organizace a musí tak být učiněno zcela bezplatně. Jako možný tip pro tuto akci mu v pokynech ze školy doporučili nějakou školu, knihovnu či úřad.
Nebudu předstírat, prvních několik vteřin mne napadlo, že za rohem máme budovu filosofické fakulty a za druhým rohem Národní knihovnu (jednalo se o zkoušku z angličtiny ne technických předmětů), ale dalších pět vteřin jsem si představovala jejich vrátnice či studijní oddělení. No, v Čechách nejsme na podobné akce moc zařízení...

Takže po těch prvních úhybných myšlenkách jsem se s Davidem dohodla. On musel do Texasu napsat, že zkoušku bude garantovat knihovnice Římanová, oni tam ověřili, že STK skutečně existuje, a za týden jsem si vyzvedla v naší podatelně obálku s instrukcemi ke zkoušce. V obálce byl dopis s pokyny, jak zkoušku organizovat - zapsat do speciálního formuláře začátek a konec práce studenta, ostatní obálky otevřít až na začátku zkoušky, odeslání do Texasu musí zajistit garant a za zkoušku nesmí být vyžadován od studenta žádný poplatek. Zavolala jsem Davidovi, že mám vše připraveno, a za dva dny přišel. Bohužel nebyl již tak šťastný, jako když jsme se viděli poprvé. Rozlepil malou obálku, kde měl zadání, vzdychl si a začal psát na orazítkované papíry, které mu z Texasu poslali. Zkouška byla těžká a esej psal 4 hodiny. Čas byl neomezený, ale domluvila jsem se s ním, že bude do 20:00 hotov. Poté jsem obálku s kompozicí odeslala do Texasu. Celá akce se ještě jednou opakovala za měsíc. Protože jsem již neměla čas být tu s Davidem do 20 hodin, psal David práci v referenčním středisku pod dozorem paní Tiché. Jak zkoušky dopadly, nevíme, doufám, že dobře. Pro nás to však byla zase jedna malá zkušenost, k čemu všemu mohou být knihovny užitečné.