Sloupek pana ředitele
svobodaVážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové,

sedím na chalupě, kamna šíří příjemné teplo, hledím oknem do zelena a přemýšlím, o tom, jak mne vidíte: ráno přijdu, později než většina z vás, pozdravím se s vrátnými a šatnáři, zalezu do ředitelského kanclu a pozdě večer se pozdravím s našimi strážci a odcházím.
Tedy pokud nepoletuji někde po ministerstvu, ČVUT či VŠCHT, po stavbě či různých dodavatelích nebo se netoulám někde po zemích českých či cizích (mám dojem, nepočítal jsem to, že v posledních dvou letech cest dost ubylo). Denně se vídám a prohodím pár slov k aktuálním věcem se sekretariátem: paní Grolichovou, Lenkou Junkovou a také paní Popracovou, která tam taky sedí. Skoro každý den mluvím také s Honzou Bayerem a Darinou Kožuchovou, s prvním hlavně o záležitostech, kterými nás zásobuje naše milé ministerstvo a o jiných pravidelných povinnostech, s Darinou o všem, co se týká nové instituce, ale také zařízení a vybavení stavby. Pokud nemají na srdci něco akutního, s dalšími účastníky porady vedení se vidím jednou za dva týdny, ale to se stává málokdy, většinou je něco aktuálního k domluvě a s některými z vás úřaduji náhodně na chodbě či v průjezdu. Se všemi ostatními se vídám jen letmo na chodbě, co nám zrušili jídelnu, zmizela náhodná příležitost prohodit pár slov (aspoň s těmi, kdo Aramark snášeli) u oběda, a co jsem přestal kouřit není ani u cigára na dvorečku. Ne, že bych o tom, co kdo děláte nevěděl: o tom, co se v knihovně děje, diskutujeme často, je ale pravda, že to jsou vědomosti sumární, přehledové a poněkud odosobněné. Ne tak docela, řada činností je spojena s konkrétními lidmi, takže aspoň tuším, kdo „to má na svědomí". Když to srovnám se svým předchozím místem v Národní knihovně, tam jsem ze své pozice systémového programátora a později šéfa IT znal lidi na všech pracovištích od akvizice, analytiky, bibliografie, časopisů, disertací, ISBN, přes ekonomy a hospodářskou správu až po hudební oddělení a rukopisy. To tady v STK rozhodně nestíhám, potřesení rukou a poděkování před Štědrým dnem byť snad neurazí, asi není „to pravé". Znovu opakuji: to, že se s vámi nevídám, ani v nejmenším neznamená, že o vaší práci nevím a že si jí nevážím, jen schází příležitost říci vám to osobně, nejen přecezeně přes vaše šéfy. Přestože času je málo a „voda hrozivě stoupá", dohodli jsme se, že to změníme. Ještě nevím přesně jak - jsem otevřený všem návrhům. Knihovna - jak tahle stará dobrá, tak i ta nová, o které ještě dost nevíme - stojí na vás a vaše radost z rozumné práce je jedinou zárukou, že bude dobře fungovat.

Pěkné jarní - vlastně už podletní - dny přeje

 

Váš říďa

Komentáře

Nový komentář