Tady mezi starými rodinnými domky a novými honosnými vilami stojí tři stavení sloužící k uskladnění převážné části knihovního fondu STK. V těchto halách, rozdělených na halu A – pouze knihy a halu B a C – knihy i časopisy, můžeme najít kolem 670 000 knihovních jednotek z let 1700-1977. O celkovou obsluhu skladu se stará rodina Marinákova, kterou tvoří Ivan Marinák, jeho žena Věra Marináková a dcera Ivana Marináková. A přicházíme k tomu nejdůležitějšímu z naší expedice: ke kozám. Bez úsměšků a zvednutého obočí, prosím! Tyto samoobslužné všespásající jednotky zajišťují jak dokonale „sestřižený“ trávník, tak i o stálou pozornost dětí z širokého okolí. Nutno říci, že nejenom dětí. Čerstvě zelený trávník, hřející jarní sluníčko a dvě očividně veselé kozy „dostaly“ i nás. Přes veškerou úctu a respekt, které chováme k fondu STK a knihovníkům se o něj starajících, byla tato venkovská idylka potřebným balzámem na duši, ztěžklou pod klenbami letitého Klementina…

Vše ale jednou skončí a tak zpátky do skladů. Mezi zdejší zaměstnance patří paní Hana Vyhlídová, která má mimo jiné na starosti tzv. detašované pracoviště REPRA. V praxi to znamená, že skenuje materiály, o které mají čtenáři v rámci VPK zájem, a umístí je na server, kam mají přístup a mohou si je prohlédnout. Dále nesmím zapomenout na revizorky Janu Suchou, Julii Pučovou, Lucii Kumherovou a Helenu Bednářovou a na závěr musím samozřejmě zmínit také pana Františka Chlumského, vedoucího referátu revize knihovních fondů, z jehož poutavého vyprávění čerpám při psaní tohoto článku.

Již čtvrtým rokem se všichni společně soustředí na revizi časopisů, která by měla být letos dokončena. Maximální roční penzum, které se stihne zrevidovat, je 75 000 knihovních jednotek ročně, momentálně jich ještě kolem 70 000 zbývá. Příští rok se začnou lhotští zaměstnanci zabývat revizí knih, takže mají na pěkných pár let dopředu o zábavu postaráno.

Všechny publikace, které jsou zde uloženy, prochází právě obsahovou prověrkou. A jak vlastně taková obsahová prověrka vypadá? Na základě určitých kritérií jsou knihy a časopisy roztříděny do dvou skupin. První skupinu tvoří ty, které odpovídají profilovým požadavkům STK a zůstávají součástí fondu. Do druhé skupiny patří ty, které tato kritéria nesplňují a jsou následně z fondu vyřazeny. Jejich další osud je zpečetěn. Nejdříve se nabídnou po internetu ostatním knihovnám a pokud o ně nikdo nejeví zájem, jsou odvezeny do sběrných surovin M Cyklus v Běchovicích, kde probíhá jejich roztřídění, oddělení vazby od stránek a další zpracování.

Vyřazovány jsou mimo jiné knihy politické (např. zemědělské knihy z 50. let nebo politická literatura 50.-80. let) a publikace psané maďarsky, polsky, rumunsky, švédsky nebo jinými méně frekventovanými jazyky.

Na závěr bych mohla ještě zmínit, že auto dováží objednané knížky z Lhoty do Klementina třikrát týdně, a to v pondělí, ve středu a ve čtvrtek. Návštěva v depozitních skladech na Lhotě byla velmi příjemná, a to jistě i zásluhou lhotských knihovníků, které tímto srdečně zdravíme. A pokud potřebujete načerpat pozitivní energii – počkejte si na sluníčko a zajeďte si na Lhotu!

P.S. Nedivte se, že jsme zcela pominuli historický fond. Tomu se budeme věnovat v jednom z příštích vydání Nejtku.

foto: depozitní sklady na Lhotě

foto: interiér depozitních skladů na Lhotě - kdo si v Klementinu stěžuje, že má malou kancelář?

foto: nebývalý luxus na Lhotě - mít tady v Klementinu řidiče, nepotřebujeme protivně pískající čidla :-)

foto: raději bez komentáře...

foto: spokojené kozy na Lhotě (a nejen ony ...)