Začalo to tak, že Česká informační společnost, které jsem členkou, chtěla navázat na historicky velmi významné Infoparty, které pořádala v devadesátých letech jako kultivační prvek pro české knihovníky. Bylo toho velmi třeba. Nezapomenutelné jsou přednášky Richarda Papíka, který se právě vrátil ze studií v USA a na průhledných slidech promítal divoce fixem namalovaná schémata databázových center. To, že to NIKDY nebudeme potřebovat znát, nám bylo naprosto jasné, vždyť šlo o něco jako telefonování přes oceán a to je přece velmi drahé a stejně v telefonu dost šumí a rachtá (asi těmi vlnami na dně oceánu). A což teprve první hypertextový software, kdy byla v textu podtržená slova a ty se pak objevovala v rejstříku pro vyhledávání. Dodnes mám doma kořist z této přednášky, disketu s demo verzí programu, který TO uměl. Časem knihovníci pochopili, přestali mít pocit, že TO nepotřebují a kultivace se ujaly jiné organizace a Infoparty již nebyly potřeba.

Ale pak se stalo, že jsme si koncem loňského června na předsednictvu povídali o tom, zda bychom kultivační a školicí i informační činnost neobnovili a neuspořádali zcela novou konferenci.

První ze všeho bylo rozhodnutí termínu a místa – aula areálu Univerzity Karlovy v Jinonicích, kde sídlí Ústav informační studií, který má s dnešním předsednictvem velmi úzké vazby. Kdy? No, přece v období zkouškovém, kdy se nevyučuje, ale studenti předvádí, co se na podzim naučili, na což jim stačí mnohem menší prostory, než je velká aula.

Termín tedy byl stanoven na 22. ledna 2008. A v té chvíli jsem se začala bát, aby někdo na tu konferenci přišel. Nyní bylo třeba vymyslet název – ten původní zněl IKI – informations, knowledges, inovations. Za nějaký čas se podařilo do party organizátorů přibrat kolegy řešící projekt Centra pro podporu konkurenceschopnosti v biomedicínckých technologiích a těm se anglický název moc nelíbil. Jenže IKI už byla vytištěna do stolního kalendáře českých knihovníků, takže … nakonec zvítězil hezký český název Informace, konkurenceschopnost, inovace.

Všichni se radovali a já se bála, jestli na tu konferenci někdo přijde. Pak přišlo další úskalí – co bude co stát…kalkulace. Podařilo se to nakonec domluvit, většina se radovala, a já se bála, že nikdo na konferenci nepřijde, protože všichni mají strašně moc práce ve své práci (jako třeba já).

Následovalo jednání ohledně programu, mé obavy se pouze transformovaly – nikdo nebude chtít přednášet. Nakonec se podařilo Lindě Skolkové okouzlit tolik okouzlujících a fundovaných přednášejících, že jsme pak na konferenci s kolegyní Zdenkou Šilhovou při moderování museli velmi zuřivě hlídat čas a živě gestikulovat STOP-STOP-STOP (vypínání mikrofonu nebylo nutné, ten se vypínal sám a přednášející to nijak neomezovalo). Škoda jen, že Linda si vychutnala triumf svého umu pouze vzdáleně, protože onemocněla a na konferenci nebyla.

Nyní přišla fáze, kdy v organizačním výboru začala horečná činnost, a někdy dalo problémy udržet úsměv na rtech, zvláště, když se NĚKTEŘÍ tak moc báli, zda někdo přijde.

Uf, konečně je hotov program a spouští se registrace. A tu se začalo zdát, že na konferenci asi NĚKDO přijde – 10 posluchačů, 20 posluchačů, 30 posluchačů, 31. – 45. se mě dotázal, zda to bude zajímavé, to víte, že ano, strašně, 46.-58. má dotaz, zda občerstvení bude vegetariánské, ano, ano, určitě (a rychle to dojednat s cateringem). No, nebudu to déle zdržovat, nakonec se podařilo dostat na 120 registrovaných účastníků. V den D jsem byla v Jinonicích v 7:00. Bylo nutné svést boj s vichrem na této větrné planině a umístit šipky na zdi stanice Jinonice, kde, že je ta Univerzita Karlova. Před aulu umístit stolíky na registraci (pozor na promíchání inventáře z různých pater, vždyť na začátku roku proběhla inventarizace a další bude až za rok). A objevili se první posluchači i první přednášející ( V TUTO CHVÍLI srdečně vítáme i ty, kteří dodali svůj příspěvek s třídenním zpožděním a po pěti urgencích, ale teď je máme moc rádi, neboť jsou prostě NAŠI). Organizační výbor taje, vzájemně se ujišťujeme, že je vše výýýborné a úžasné. A konference se spouští. Měla jsem velkou radost, že na konferenci bylo zaregistrováno několik mých kolegů z STK a někteří i přišli. Myslím, že teď už je na místě konstatovat, že se IKI 2008 povedla, do pozdních večerních hodin vydrželo 30 věrných posluchačů, což je při sedmihodinové akci obdivuhodné. Dokonce se podařilo i v těchto večerních hodinách diskutovat, což je vždycky ta nejlepší odměna pro přednášejí i moderátory, protože mají jistotu, že jsou s nimi v sále živí lidé v stavu bdělém.

A na závěr zbývá dodat i přínos akce pro STK – náš kolega Petr Novák byl na základě své přednášky „Šedá literatura jako zdroj odborných informací“ pozván 4. ledna 2008 do rádia Leonardo. Rádio je internetové, takže je možné si jeho povídání pustit kdykoli znovu.

Tak milý Nejtku, takhle se dělá konference a zajímavé je to, že 24 hodin před konferencí si organizační výbor říká – již nikdy více, již nikdy více a cca 24 hodin po konferenci se mu v hlavách rodí plány, jak to příští rok zlepšit, dotáhnout, koho pozvat na IKI 2009. Hlavně, aby někdo přišel přednášet a poslouchat….

Informace o akci včetně všech prezentací viz http://www.cisvts.cz/