Herecké umění Ivana Trojana bývá většinou zárukou dobré kvality filmu. Jinak tomu není ani u nového (premiéra prosinec 2007) českého filmu Václav.Tento dojemný příběh byl natočen na základě skutečnosti a je prvním dílem z cyklu „Prezidentské milosti“, líčícího osudy lidí omilostněných za prezidentské éry Václava Havla.
Václav je asi čtyřicetiletý muž. Trpí duševním onemocněním, které ho ovšem v divákových očích nedegraduje na ubohého a politováníhodného cvoka. Vidíme ho spíše jako nevybouřeného puberťáka s tělem dospělého muže, který má vlastnosti tak typické pro dospívající mládež. Rád jezdí na motorce, střílí a tancuje, nikdy nic nedotáhne do konce, nic není pro něho nemožné, všechno bude, všechno zařídí a udělá ... Ale kdy? To je ve hvězdách... Tyto stavy u něho střídají záchvaty aktivity a pracovitosti, kterými si dokáže získat nejedno divácké srdce.
Žije se svojí matkou /Emílie Vašáryová/, kterou bezmezně miluje, v polorozpadlém domě na vesnici. Svým dětinským a nezodpovědným chováním provokuje většinu místních obyvatel, výjimku netvoří ani jeho bratr František /Jan Budař/, s nímž přichází neustále do konfliktu.
Velkou část nepříjemností za Václava urovná matka nebo jeho strýc /Jiří Lábus/. Z následků finálního bratrského konfliktu mu už ale pomoct nemůžou a Václav skončí ve vězení. Rozuzlení příběhu, které nebudu záměrně prozrazovat, se dozvídáme až v titulcích na konci filmu.
Tento filmový počin doporučuji všem, kteří nelpí na vtíravé komice za každou cenu a mají chuť prožít jeden životní příběh, který je tak reálný, až někdy mrazí.